Zaslechl jsem onehdy úvahu, že by současní žáci, kteří strávili převážnou část školního roku v distanční výuce, měli vlastně nejlépe celý ročník opakovat. Jinak podle navrhovatelů budou v budoucím životě oproti spolužákům “zaostalejší”, budou méně uplatnitelní na trhu práce, národní hospodářství utrpí ztráty atd.

Rozumím tomu, že je např. ČŠI znepokojena, protože, zjišťováno v rámci ĆR, se menší část žáků online nedokázala připojit, někteří se vůbec nezapojili do distanční výuky. Vztahovat však tuto okolnost na všechny žáky je přinejmenším nefér. Snad by mohli žáci zůstat “déle ve škole” kvůli tomu, aby dohonili setkávání s kamarády a školními láskami, které jim uteklo. Jinak mi ale celá úvaha o plošném opakování ročníku přijde absurdní.

Předně bych nepřeceňoval vzdělávací působení školy na žáky. Škola už dávno není místem, kam žáci vstupují se zatajeným dechem, aby se dozvěděli informace, které nikde jinde neuslyší, aby pochopili skutečnosti, které nikde jinde neuvidí. Většina informací spolu s jejich názorným vysvětlením naleznou právě mimo školu. Do školy, která dbá na skutečné učení žáků a jejich rozvoj, si chodí žáci uchopené poznatky spíše třídit, ověřovat, prodiskutovat je se spolužáky a s učitelem. Možná jsou nejvíce v nevýhodě ti nejmladší žáci, kteří se mají naučit konkrétní zručnost ve psaní, dovednosti ve čtení a možná zběhlost v počítání. Nicméně tady lze důvěřovat jejich schopnosti se velmi rychle učit a tento nesoulad rychle vyrovnat.

Žáci nemají primárně za úkol naučit se zpaměti spoustu poznatků, vyplnit mnoho stránek v pracovním sešitu, dát dohromady škálu prezentací, ale mají za úkol rozvinout se na své úrovni v dovednostech jako je umět se učit, naplánovat si čas na vzdělávání, dokázat účinně spolupracovat a komunikovat, nebát se řešit vyvstalý problém, projevovat laskavost k druhým, pochopit situaci ve společnosti a dokázat se k ní kritiky postavit, rozpoznat manipulaci, umět se “za sebe postavit”, požádat o pomoc, takovou pomoc poskytnout. A mnoho další podobných dovedností.

Z tohoto hlediska, z pohledu cílů “učení pro život”, nikoliv jen “pro školu”, se současná situace s distanční výukou nejeví zdaleka tak nevýhodně. V mnohých případech dává dětem velkou příležitost, aby vyrostly rychleji v kontextu reálného života, než by tomu bylo při učení v nějaké školní modelové situaci. Ano může to být obtížnější způsob učení, vyžaduje to ode všech vyšší nasazení, představuje vyšší nároky. Ale takto získané zkušenosti nelze získat jiným způsobem, nelze je sdělit, jsou nepřenosné. Naše děti získávají zkušenosti, které nemají obdobu!

Když se znovu zamýšlím nad projevenými strachy dospělých, co budou umět děti, které strávily tolik času doma, nemám o ně žádnou obavu. Naučily se a osvojily si daleko více dovedností, prověřily a posílily daleko více postojů a přesvědčení, než jejich předchůdci kdykoliv před nimi. Podle mého názoru by mnozí z žáků mohli naopak postoupit díky svému poznání o ročník výš. V rámci “školy života” se to už jistě stalo