Základní škola,
ve které se děti rády učí

Bezpečné prostředí především

Naším hlavním a společným úkolem je vytvářet bezpečné prostředí pro učení. Chápeme jej jako fyzické bezpečí, psychické a sociální bezpečí.

Je to práce časově náročná, vyžaduje velkou dávku pokory a trpělivosti. Ale má přednost před “výukou”! Pokud dojde k narušení bezpečného prostředí, průvodce okamžitě zastavuje vzdělávací proces a vrací se s dětmi k pravidlům a dohodám a pomáhá formulovat potřeby přítomných.

Fyzická bezpečnost vs. nepohodlí

Zajišťujeme učební prostředí tak, aby v něm nedocházelo ke zbytečným úrazům a ublížení na zdraví, poškození majetku, ničení přírody apod. V případě ohrožení ve škole postupuje podle pravidelných školení první pomoci a školení PO/BOZP.

Naše snaha o fyzické bezpečí ale neznamená, že děti nemohou ve škole zažít nepohodlí. Nepohodlí je důležitý způsob, jak se děti učí překonávat své hranice, zvyšovat svou odolnost a pěstovat trpělivost.

Respektující komunikace

Pod bezpečným prostředím si představujeme především respektující komunikaci v konceptu Školy bez poražených. Respektující komunikace je taková, která nesnižuje hodnotu druhého, ani moji vlastní, ale vytváří prostor pro realizaci potřeb obou partnerů v komunikaci.

Jsme modelem tohoto chování pro děti. Vědomě vytváříme vzor, který chceme, aby děti napodobovaly.

V případě, že dítě má zjevně nějaký problém (např. nechce spolupracovat ve skupině), průvodce aktivně naslouchá. Trpělivě dáváme dětem prostor pro sdělení jejich potřeb, učíme je tyto potřeby si uvědomit (rozlišujeme řešení od potřeb) a přiměřeným způsobem je sdělit. Nepřebíráme odpovědnost za problémy, které má dítě, ale jsme mu průvodcem při jejich řešení. (např. “Co navrhuješ?” “Co s tím můžeš dělat?”).

V případě, že problém je především na straně průvodce (např. děti se loudají a průvodce potřebuje stihnout autobus), používá tzv. já-sdělení, tj. hovoří především o sobě, o svých potřebách a společně s dětmi hledá další východiska tak, aby byli všichni v maximální míře spokojení.

Průvodce se vyvarují tzv. komunikačním blokům, které způsobují odpor, znemožňují opravdu vidět problém, snižují sebevědomí a sebehodnocení dětí, tvoří pocit viny, vedou ke ztrátě respektu a důvěry, vytváří nečitelnou komunikaci. Při komunikaci se tedy snažíme nepoužívat manipulace, sarkasmus a ironii, nařizování, rozkazování, vyhrožování, varování, zastrašování, moralizování, kázání, rady, nabízení řešení, poučování, paušální chválení, hanlivé označování nálepkami, zesměšňování, chlácholení, litování, vyslýchání, zlehčování, odcházení od tématu, ortely apod.

Emoce

Jsou samozřejmou součástí našich životů a každodenní komunikace. Učíme se nepopírat svoje vlastní emoce, ani emoce druhých, ale dáváme jim průchod a reflektujeme je s odstupem. Vztek a naštvání je obvykle maskování hlubší potřeby, kterou je dobré později popsat a společně pochopit. Pomáháme s tím i dětem.

Pravidla a dohody

Ve škole rozlišujeme pravidla a dohody. Pravidla “padají shora”, jsou obsažena např. ve školním řádu, v hygienických vyhláškách, zákonech, v rozhodnutí pedagogické rady apod. Snažíme se, aby byla dobře pochopena, ale nemohou být jednoduše měněna rozhodnutím jedné ze stran.

Dohody jsou naopak výsledkem partnerského jednání mezi dětmi a dospělými ve škole. Dohody nemohou odporovat pravidlům a hodnotám školy. K dohodám vždy v maximální míře zveme děti, aby se na nich podílely, mohly je ovlivnit a považovaly je za své. Práce na dohodách je hlavním smyslem školního shromáždění. Zde by se měla pravidla a důsledky vyjasňovat, dohody vznikat a měnit v případě potřeby.

Porušení pravidel a dohod má mít všem předem jasné důsledky, které všichni průvodci společně s dětmi v maximálně možné a lidské míře dodržují.

Pravidlo STOP

V každodenním provozu je klíčové pravidlo “stop” (případně “stop - tvoje chování se mi nelíbí”). Všichni mají mít možnost zastavit chování druhého v případě, že je jakýmkoli způsobem ohrožuje nebo obtěžuje. Druhý musí se svým chováním přestat a případně vyjednat další postup. Průvodci s dětmi reflektují používání tohoto pravidla a jeho přínos.

Blízký vztah k dětem jako odpovědnost

Jsme průvodci, ne učitelé. Zveme děti ke zkoumání světa a nabízíme jim své zkušenosti, znalosti, svou osobnost. Naše hodiny jsou především setkáním lidských bytostí. Děti nám tykají, my tykáme dětem. Preferujeme užívání neformální autority, což často vede k bližším, otevřeným vztahům. Blízký vztah s dětmi není výhra, ale úkol, velká odpovědnost.

Být vnímán

Nízký počet dětí v naší škole, resp. do budoucna spíše poměr dětí/rodičů a pedagogů umožňuje široce realizovat individuální přístup vůči každému. Každý má u nás právo být vnímán, přijat jako komplexní lidská osoba se svými emocemi, znalostmi, dovednostmi, slabostmi i silnými stránkami, se svými talenty, zájmy, individuálními dary. Děti od nás neuslyší věty typu “to tě ještě nemusí zajímat” nebo “počkej, to se budeš učit ve vyšších ročnících!”, naopak jeho zájem vždy podporujeme a kultivujeme.

Ke každému se snažíme přistupovat bez předsudků, nad nikým nelámeme hůl, nikoho neškatulkujeme. Naše škola je genderově citlivá. Nepoužíváme nálepkování ani v tomto smyslu (např. “hodná holka”, “no jo kluci, ti prostě vždycky zlobí” apod.). Respektujeme náboženskou víru každého.

To ovšem neznamená, že lze vždy uspokojit nebo že by někdo měl dokonce právo uspokojovat všechny své potřeby. Nikdo si “nemůže dělat co chce”. Žádná z potřeb nesmí být bez předešlé dohody realizována na úkor druhých (typicky právo na klidné učení). Jsme vzdělávající se komunitou, nejsme tu sami. Žijeme ve společenském kontextu (viz hodnota péče o životní prostředí). Učíme se vzájemné ohleduplnosti a laskavosti. Individuální přístup pro nás neznamená podporu celospolečenského individualismu.

Je úkolem průvodců nabízet dostatek prostoru pro individuální realizaci dětí (např. v podobě diferencovaných úkolů v hodině) a zároveň hlídat, aby nebyla poškozovány potřeby a zájmy druhých. K tomu vedeme také děti.

Průvodce si všímá dětí, je tu pro ně, orientuje se především na ně. Všímá si jejich zájmů, radost při učení, nabízíme a podporujeme v nich ty činnosti, ve kterých se chtějí dále rozvíjet. Pomáháme tak pěstovat jejich talenty.

Nepodporujeme zbytečné dělení na dospělé a děti např. v prostoru kuchyňky ve škole, ve frontě na oběd, při dodržování pravidel. Jsme tu s dětmi na jedné lodi. Rozdíl je jen v našich zkušenostech a odpovědnosti.

Odpovědnost za své učení

Vzdělávací cíle jsou nastavené rámcovým, resp. školním vzdělávacím programem. Nicméně v naší škole chceme, aby se děti ve vzrůstající míře podílely na tom, jakým způsobem a co se budou konkrétně učit (na jakém učivu se naučí cílovou kompetenci). Věříme, že pokud mají (postupně se rozšiřující) možnost výběru, případně přebírají odpovědnost za realizaci projektu, budou se lépe učit.

I děti mohou ostatní učit, vést kroužky, psát si část vysvědčení jako sebehodnocení.

Nezaručujeme nikomu, že se dítě naučí, že se dostane na střední školu nebo na víceleté gymnázium. Učitel není odpovědný za to, jestli se dítě něco naučilo, ale za to, že k tomu mělo dostatek příležitostí a podpory.

Svoboda rozhodnutí

Průvodci vedou své hodiny tak, aby se mohly efektivně učit všechny děti. Hodiny připravujeme jako rozmanitou a lákavou nabídku, příležitost se učit.

Pokud se dítěti do nabízené práce nechce, může k tomu mít docela závažný důvod (zdravotní problémy, pubertální/hormonální změny v organismu, láska, úmrtí blízkého, rozpadající se rodina apod.)

Je potřeba si nejprve společně s ním zvědomit důvod a snažit se řešit skutečnou příčinu neochoty pracovat. Nestačí, že dítě práce “nebaví”. Jsme především škola, nejsme zábavní podnik; děláme i věci, které nejsou primárně zábavné, přestože chápeme, že učení může přinášet hodně radosti. Vedeme děti k tomu, aby za touto jednoduchou odpovědí “nebaví” hledaly další, většinou hlubší příčiny (používáme k tomu např. metodu aktivního naslouchání). Důvody v žádném případě nezlehčujeme a snažíme se s dítětem dohodnout na způsobu práce, který povede k našemu cíli a bude zároveň respektovat potřeby dítěte a naše.

Nikoho nelze přinutit se učit. Jako průvodci nabízíme příležitosti k učení, které děti mohou využít. Motivujeme děti k tomu, aby nabízenou příležitost k učení alespoň vyzkoušelo.

S dítětem reflektujeme, pokud se věnuje pouze omezené části nabízených učebních příležitostí (např. ve všech projektech kreslí nebo hraje divadlo, vyhýbá se sportovním činnostem apod.) a podporujeme je v rozšíření způsobů jeho učení. V případě, že se dítě dlouhodobě vyhýbá učebním příležitostem a není možné ošetřit důvody, které k tomu vedou, svoláváme tripartitu, na které lze společně s rodiči hledat další cesty k efektivnímu učení.

Tripartita

Tripartita je svolána pravidelně alespoň dvakrát ročně, na podzim a na jaře. Tripartitu může navíc svolat po dohodě s ostatními kterákoli ze stran, pokud to potřebuje. Účastní se jí dítě, rodič/e a třídní průvodce. Pokud je to potřeba také výchovná poradkyně a/nebo někdo z vedení školy. Běžná tripartita trvá 30 minut. Všechny strany by měly dohodnutý čas respektovat. Cílem tripartity je podpořit dítě v jeho učení a pobytu ve škole. Čím je dítě starší, tím by mělo být schopno vést tripartitu samo, představit své učební pokroky, úspěchy i nesnáze.

Rodiče jako partneři

Rodiče jsou pro nás přirozenými partnery, kterým zpravidla jde o dobro dítěte. Vždy mají možnost podívat se po předchozí domluvě do našich hodin. Akce plánujeme tak, aby se jich mohli v maximální možné míře účastnit také rodiče. Rodiče zveme k dalším formám podpory škole (materiální a finanční, personální - záskoky do družiny, nabídka kroužků, nabídka náplně hodin atd.).

Všestranný rozvoj

V našem kurikulu mají rovnocenné místo (1) předměty trivia (čtení, psaní, počítání, cizí jazyk), stejně jako (2) předměty související s poznáváním světa kolem nás (projekt, ve třetím trojročí projekt věda, projekt společnost), (3) rozvoj kreativity a (4) rozvoj našich tělesných dovedností (tělocvik).

Nad všemi předměty chápeme jako zastřešující tzv. měkké dovednosti (v RVP jako “klíčové kompetence”), které jsou stěžejním obsahem naší školy. Patří mezi ně samostatnost, schopnost spolupracovat, vzájemná tolerance a laskavost, dovednost plánovat a vyhodnocovat své vlastní učení.

Smysl

Propojujeme učivo a předměty tak, aby dávaly smysl. Chceme, aby průvodce vždy věděl, proč je smysluplné probírané téma vědět či umět, a dokázal to adekvátně vysvětlit a obhájit dětem a rodičům, ale především sám sobě. Neučíme pro následný vzdělávací stupeň, ale pro život. Nejsme přípravkou na střední školu. To podstatné se děje již teď. Zároveň je samozřejmě některé věci dělat pro radost, jen tak, bez pragmatického účelu (typicky v kreativitě, ale i jinde).

Např. před perfektní znalostí gramatických pravidel nebo postupů a vzorečků preferujeme radost ze čtení, psaní a počítání, před znalostí fyzikálních zákonů a dějepisných dat preferujeme chuť objevovat a poznávat svět a přemýšlet o jeho zákonitostech, před dokonalým dřepem preferujeme radost z pohybu, schopnost týmově spolupracovat a laskavý vztah ke svému tělu atd.

Kompetenční model

Vzdělávacím cílem je pro nás kompetence: tj. (1) znalost, (2) dovednost a (3) postoj spojený s určitými hodnotami. Znalosti jsou tedy jen jednou ze součástí toho, k čemu děti vedeme.

Jako vhodná se nám k tomuto přístupu jeví badatelská metoda, projektové vyučování, učení venku v kontaktu s reálným světem.

Např. perfektní znalost druhů krvácení je k ničemu, pokud je neumím skutečně bezpečně zastavit (dovednost) a v reálné situaci to skutečně neudělám, protože vím, že je potřeba se překonávat a pomáhat (postoj); znalost druhé světové války je k ničemu, pokud nedokážu sám sobě a druhým vysvětlit (dovednost), proč je nenávist k druhým zhoubná a sám nenávist nepěstuji (postoj).

Formativní hodnocení

Neznámkujeme. Hodnotíme slovně. Dáváme velký prostor tzv. formativnímu hodnocení, tj. hodnocení zaměřenému na budoucí zlepšení.

Nejprve zjišťujeme dosavadní znalosti a dovednosti žáků. Naši průvodci vědí, k jakému cíli žáky vedou; dosažení cíle se pozná podle předem stanovených nebo s žáky dohodnutých kritérií. Průvodce dokáže představit žákům ukázkové práce, na kterých lze doložit chyby i správné postupy. Děti si v průběhu výuky vytvářejí rozmanité důkazy o učení (např. žákovské portfolio, práce v sešitě nebo konkrétní výrobky, testy apod.).

Dítěti poskytujeme průběžně slovní zpětnou vazbu, která je chápána jako příležitost, nikoli jako verdikt (nejde o sumativní shrnutí!), je konkrétní (“co přesně se zatím daří a co přesně se zatím nedaří”), a zaměřená na podporu a/nebo nápravu příštího postupu (“jak to mám příště řešit, abych cíle dosáhl”).

Cílem našich snah je, aby dítě bylo nakonec schopné poskytnout samo zpětnou vazbu svým vrstevníkům a dokázalo samo sebe adekvátně hodnotit, Nabízíme dětem, aby si část svého hodnocení do žákovské knížky nebo na vysvědčení psaly samy.

Testy a písemky

Ve škole neznámkujeme, ale to neznamená, že nepíšeme testy. Písemný test je jeden z možných a efektivních způsobů, jak získávat zpětnou vazbu a důkazy o učení (diagnostický test), pokud je ovšem zbaven strachu ze známky. Očekáváme, že dítě samo je zvědavé, kolik toho již umí a v čem má ještě mezery a jak se může do příště zlepšit.

Týmovost a spolupráce

Ve škole preferujeme spolupráci před soutěživostí. Nevytváříme záměrně soutěže mezi jednotlivci, ani mezi týmy. Nechceme, aby se děti vzájemně neustále porovnávaly. Některé děti soutěží rády, takže si někdy s námi soutěž dohodnou (např. rozhodli jsme se, že volejbal v tělocviku budeme počítat, jsme připraveni na to, že jeden z týmů prohraje), ideálně v podobě porovnávání svých vlastních výsledků s předchozími pokusy (např. zlepšil jsem se? dosáhl jsem výsledku, který jsem chtěl? proč se mi to ne/podařilo?). Často zapojujeme skupinovou práci.

Týmovost a týmový duch se propisuje také do práce v průvodcovském sboru.

Snažíme se, aby ve většině předmětů mohla probíhat tandemová výuka, tzn. že jste na výuku v trojročí dva pedagogové a musíte spolupracovat. Je to časově náročné, ale metoda má dlouhodobý přínos, např. ukazuje dětem, že i dospěláci musí spolupracovat a učit se to.

Denní režim

Spánek je jedním z nejdůležitějších stimulů dobrého učení. Proto naše škola začíná od 9:00. Družina začíná v 7:30 (otevíráme školu) a končí v 16:30 (zavíráme školu).

Pracujeme většinou v rámci jeden a půl hodinových bloků, především proto, aby bylo možné dokončit rozdělanou práci, mít dostatek času a prostoru se do práce skutečně ponořit, nespěchat, zažít smysluplné dokončení práce.

Málokteré dítě ale zvládne soustředit se celý blok, proto je velice důležité v rámci bloku střídat aktivity a zařazovat jednu i více krátkých osvěžujících přestávek pro celou třídu nebo, umožní-li to charakter práce, individuálně.

Moderní pedagogické poznatky

Seznamujeme se s aktuálními vědeckými poznatky o průběhu lidského učení a optimálním vzdělávání. Vzděláváme se, navštěvujeme kurzy, školení a semináře společně nebo individuálně - průvodce mají na své vzdělání a rozvoj vyhrazenou část rozpočtu. Čteme a sdílíme inspirativní knihy, společně o nich diskutujeme a přemýšlím. Ve škole máme pedagogickou knihovnu, která je k dispozici také rodičům a dětem.

Nemáme růžové brýle

Často se setkáváme s výtkou, že naše škola nepřipravuje na opravdový život, protože se děti nesetkávají s “drsnou realitou” (asi se tím myslí nepříjemní učitelé, pětky v žákovské, šikana ve škole!?). Na to vždy říkáme, že naše škola není bez problémů. Děti tu nejsou “ve vatě”, neděláme na ně “ťu ťu ňu ňu”, nejsme zlatá klec, ani cirkus, jsme pořád škola.

Rozdíl mezi “drsnými” školami a námi je ale především v tom, že u nás nezavíráme před problémy oči, ale chceme je společně řešit. Děti se mají možnost bez obav svěřit s tím, co je trápí, stejně tak můžeme i my dospělí mluvit s dětmi o svých potřebách a mrzeních.

Domníváme se, že otevřená komunikace a aktivní přístup k řešení problémů je to, co připravuje na život a na další učení mnohem lépe než jakákoli forma (fyzického, psychického nebo symbolického) násilí.

Přirozená zvědavost

Věříme, že děti se rodí s otevřeností vůči světu a s otevřenými smysly a srdcem. Jen negativní zkušenosti v nich někdy tuto zvědavost potlačují: v naší škole se proto vyhýbáme vnější motivaci (v podobě známek, porovnávání, nálepkování, paušálního chválení apod.). Ve všem, co děláme, se snažíme tuto jejich přirozenou vlastnost podporovat a nebo znovu křísit. Společně s dětmi hledáme jejich talenty a vášně. Podporujeme tvořivost.

Při práci využíváme vnitřního nadšení dětí, ale samozřejmě také průvodců. Nadšení průvodce z práce s dětmi je pro nás klíčová. Dospěláci se učí také od dětí, jsou bezedným zdrojem inspirace pro osobní růst.

Domácí úkoly

Věříme, že dítě se zvládne vše podstatné naučit přímo ve škole. Masivně zadávané domácí úkoly jen prohlubují rozdíly mezi dětmi a jejich rodinami a nejsou spravedlivé.

Proto dáváme dost prostoru přímo ve škole nejen na seznámení s novou látku, ale hlavně na procvičování vlastním tempem přímo v hodinách. Pokud dítě samo chce (a ne jen rodič!), může dostat od průvodce inspiraci na domácí práci, která mu může pomáhat v opakování a procvičování, ale může jej také inspirovat při objevování nových informací. Tuto inspiraci nabízíme průběžně pomocí zápisů do třídnice v Edookitu nebo individuálně. Pokud je dítě krátkodobě nemocné, zpravidla nenabízíme “práci na doma”. Dítě se má především v klidu léčit a vše podstatné určitě dožene po svém návratu.

Jdeme neprošlapanou cestou

Nebojíme se měnit staré postupy z běžných škol, ale i svoje vlastní návyky, pokud zjistíme, že nám ani dětem neslouží v radostné cestě za poznáním. Víme, že změna je jedna z našich jediných jistot. Snažíme se připravovat děti na život ve světě, ve kterém se toho mění hodně a rychle.

Protože je tato změna v českém školském systému poměrně pomalá, jdeme neprošlapanou cestou.

Často musíme improvizovat a zároveň následně reflektovat postup. Někdy říkáme, že naše škola je řízený experiment.

Český školský systém nám ovšem v posledních letech dává za pravdu a mění se (byť pomalu) směrem, kterým my už od počátku jdeme. Např. také z tohoto důvodu moc často nepoužíváme učebnice, protože se zatím nabízejí spíš jen takové, které naší koncepci nevyhovují.

Ocenění

Každou společný kruh školy zahajujeme sdílením pozitivních věcí, které se nám ve škole staly, za které jsme vděční a za které chceme konkrétním lidem poděkovat. Soustředíme se na pozitivní modely chování a ty oceňujeme. Chválíme konkrétně a veřejně. Pokud je potřeba dát negativní zpětnou vazbu, dáváme ji respektujícím způsobem a pokud možno v soukromí.

Humor a hra

S humorem a nadhledem jde všechno snáz. Nesmíme sami sebe brát tolik vážně. Chceme si hrát a bavit se společně s dětmi. Naše “autorita a důstojnost” tím nebude ohrožena, naopak většinou v očích druhých ještě vzroste.

Příroda a svět kolem nás

Životním prostředím nemyslíme jen tisíce kilometrů vzdálené deštné pralesy v Amazonii nebo globální oteplování, i když se těmto tématům věnujeme ve stále větší míře. Životním prostředím je v naší škole celý svět, který nás obklopuje: je to příroda i město, zvířata i ostatní lidé. Říkáme tím jednoduše to, že bojujeme proti individualismu, že tu nejsme sami a že máme mít o svět a druhé zvýšený zájem. To je naše hodnota.

Chceme, aby naše učení a projekty měly reálný dopad a přinášely do světa pozitivní změnu (jak říkal zakladatel skautingu lord B. Powell, každý z nás by měl zanechat svět lepší, než jaký byl, když jsme na něj přišli). Např. pokud zpíváme písničky, jdeme je zazpívat také druhým lidem do nemocnic a do léčeben dlouhodobě nemocným, pokud běháme v tělocviku, připojíme se k charitě, která za naběhané kilometry pošle příspěvek na potřebné. Část výuky realizujeme v kolejích, kde se děti podílejí na opravdovém chodu školy, přebírají odpovědnost za “svou školu”.

Šetrnost a ohleduplnost

Chceme, aby provoz školy zbytečně nezatěžoval životní prostředí. Snažíme se být úsporní, šetrní. Nákupy materiálu děláme promyšleně. Udržujeme nízké provozní náklady školy. Co není potřeba tisknout, necháváme v digitální podobě na sdíleném disku školy.

Lidé jsou také zdroje. Práce v naší škole je náročnější než v běžné škole. Cheme průvodce, kteří se své práci věnují naplno. Zároveň je ale potřeba hlídat duševní pohodu každého z nás, hranici mezi prací a odpočinkem, umět odpočívat, vypnout. Všichni musí respektovat, že průvodce mají i jiný život než pracovní.

Používání techniky

Technika má smysluplné místo v naší škole. Používáme ji při výuce (k dispozici jsou Chromebooky, projektory, 3D tiskárna, 3D projektor, zesilovač), při organizování výuky (Google for Education, Mail, Kalendář) i při propagaci školy (webové stránky, Facebook, Instagram).

Tam, kde nám technika neslouží, ji ale omezujeme. Především se jedná o používání mobilních telefonů, které prokazatelně snižuje kvalitu sociálních interakcí tváří v tvář. Chceme být spolu, ne s obrazovkou. Chceme, aby děti vnímaly svět kolem sebe, poradily si v situacích i bez mobilu. Ani průvodci, ani děti během dne nemají používat mobilní telefon (kromě pracovních úkolů). Podle školního řádu mají být mobilní telefony žáků vypnuté a odložené v kapsářích. Toto pravidlo platí i na akcích školy.

Trojročí a vrstevnické učení

Máme smíšené ročníky po trojicích. Podporujeme vzájemnou spolupráci napříč věkovými skupinami. Některé předměty prostupují i více ročníků.

Zároveň vedeme také děti k péči o ty, kteří ještě něco neumí nebo potřebují podporu. Ne vždy jsou to ti mladší. Často u nás dochází k vrstevnickému učení, dáváme prostor pro to, aby si děti připravovaly výuku zábavnou formou pro sebe navzájem.

Trojročí nám poskytuje více prostoru pro individuální přístup a péči. Např. nečekáme, že se všechny děti musejí naučit v jednom okamžiku stejně číst a psát. V rámci trojročí je dost času na vlastní tempo.